4/Jak po porodu

Když se člověk dozví o obličejovém rozštěpu svého dítěte až po jeho narození, potřebuje si promyslet a zařídit věci, které se jinak řeší už před porodem. Přednost v takovém případě má ovšem relaxace, zklidnění. Pokud dítě má rozštěp rtu, není od věci trochu se izolovat, aby člověk nemusel stále někomu vysvětlovat, o co jde. Jakmile uzavřou chirurgové ret, bude miminko bude krásné, jako kterékoli jiné. A rozštěp patra nám zas tak moc starostí s krmením nenadělal.

Po konzultaci s laktační poradkyní, výběru odsávačky a jejího zajištění (nákup nebo pronájem), nákupu saviček, lahviček a sterilizátoru bych ocenila, kdybych příště věděla věci, které jsem zjistila až v průběhu procesu odsávání a krmení:

Odsávání – Jsem docela často na cestách, když mám co tři hodiny odsát (v prvních měsících to bylo i častěji), neměla jsem jinou volbu než cestovní odsávačku. Ale asi bych se pro ni rozhodla, i kdybych ji měla používat jen doma. Je pohodlné dát ji do kapsy a třeba vyběhnout podat vypadnutý dudlík, přesunout se to jiného pokoje, ztišit hudbu, zachránit něco hrozícího pádem – a nemuset přerušovat odsávání. Vydrží na jedno nabití skoro tři dny, za deset minut je odstříkáno. Ze začátku vydržela i týden na jedno nabití, protože odstříkávání trvalo kratší dobu, jak se tvořilo méně mléka. Protože mateřské mléko vydrží v pokojové teplotě šest hodin, umývám nadstavce někdy jen po každém druhém odsávání, jak se mi to nechce rozebírat. Ale předpokládám, že předčasně narozeným nebo nějak nemocným dětem se určitě musí umývat a možná i sterilizovat mnohem přísněji.

Nicméně obličejový rozštěp sám o sobě není žádná nemoc, dokonce miminko nijak netrápí, tak nemá smysl, aby se trápila matka. Chvilku mi trvalo, než jsem pochopila, do kterých částí nádstavců se může dostat mléko nebo voda, tak se mi nabralo pár kapek do hadiček odsávačky. Tyto hadičky se sterilizují trochu jinak než zbylé části odsávačky. Použila jsem na to sterilizační sáček, který jsem ke sterilizacím vyfasovala v porodnici. Návod na sterilizaci hadiček je vytisknutý přímo na sáčku.

IMG_2491_u

vertikální poloha se nám taky osvědčila, dokud byl malinký

Péče o prsa – Nějakou dobu mi trvalo, než jsem přišla na postup, díky kterému se mi už nedělají na bradavkách trhliny. Před odsáváním je namažu mastí na bradavky a po odstříkání je osuším čistým papírovým ubrouskem/kapesníkem úplně do sucha. Pak už je bez mazání zakryju jednorázovou prní vložkou a schovám do podprsenky. Musím si při odstříkávání hlídat, abych byla zakrytá a nenachladla z průvanu. Před kojením ani po kojení bradavky nemastím, jen po kojení stejně pečlivě čistým papírovým ubrouskem/kapesníkem bradavky osuším. Protože nekojím „na hlad“, ale „na udržení techniky“, přikládám ho k prsu tehdy, když cítím, že je v nich nasbírané mlíko a zároveň miminko není moc hladové, aby mlíko dobře teklo a zároveň dítě nebylo frustrované, že si ho nevytáhne dost proti hladu. Když se taková vhodná situace nějakou dobu nezdaří, nestresuju. Sací reflex se neztratil, ani když jsem nekojila týden.

Edit v osmi měsících: Od šestého měsíce jsem si začala pravidelně vypomáhat umělým mlíkem a brzy na to příkrmy. To už totiž moje produkce mléka rapidně klesala a syn se propadl na růstové křivce. Pediatrička sice říkala, že to je normální, a objednala si nás na preventivní prohlídku až za tři měsíce, ale doporučila začít s příkrmy ještě před dosažením šesti měsíců věku. S přechodem nebyl problém, i když ze začátku se na mě překvapeně díval, co že to má v té flašce. Ale cucal. Spočítala jsem, že dokud jsem plně krmila mateřským, dostal ode mne 150 litrů mlíka. (!) 🙂 To až se někdo bude divit, z čeho že ta miminka rostou. Se začátkem příkrmů se začal také plazit a více pohybovat, což bohužel taky znamená fleky od ublinknutí doslova po celém bytě. To prý je taky normální. Doufám, že to přestane, až se mu zavře to patro a začne lézt po čtyřech a chodit (nebude si tlačit na bříško). Je vidět, že se snaží to ovládat, když odhadne, že to na něj jde, buď se vytáhne jako lachtan krkem co nejvíc nahoru a do záklonu nebo se svalí na bok, aby dokázal polknout reflux zpět. Jenže často to nevychytá a pak se po tom jak slimák projede. Ale vím, že tohle dělají i miminka bez rozštěpu. Kamarádky syn blinkal do dvou let, lékařsky to neřešili, spravilo se to samo, jen musel mít u stolu vždycky i mističku na refluxové štávy. Já pevně doufám, že se nám to spraví dřív.

Záněty prsů – bohužel jsem ani u třetího dítěte nepřišla na to, jak předejít zánětu prsu v šestinedělí. Ačkoli jsem si prsa několikrát denně masírovala, nahřívala v teplé sprše, odsávala „do poslední kapky“ minimálně po třech hodinách, a to i v noci, stejně jsem zase zánět dostala. Několik boulí se mi podařilo rozmasírovat, ale nakonec boule vyhrály, já jsem dostala teplotu a bolestivý zánět do obou. Zdejší lékárnice mi potvrdila, že na to žádná farmaka nejsou a budu si ty boule muset i přes bolest prostě mechanicky rozmasírovat.

Krmení a odříhnutí – Sestry v porodnicích učí krmit děti z lahvičky v polosedě – dítě na paži v trochu schoulené vertikální poloze. Možná se to hodí pro novorozeňata, nevím. Ale po dvou měsících jsem zjistila, že ideální poloha při krmení z lahve je taková, která imituje polohu při krmení z prsu. Především si v ní přirozeně odříhne. Nevím, proč je v českém prostředí tolik oblíbené nechávat miminka odříhnout přehozená přes rameno. Docela často u toho vyhodí z bříška i mlíko. A když člověk odsává, zmar každých pěti mililitrů nese bolestně jako újmu na vlastním těle. 🙂 V porodnici ho nechávaly sestry odříhnout v polosedě, klidně s ním seděly v pozici, ve které ho krmily, dokud si neodříhnul. Neviděla jsem tady žádnou maminku, která by své dítě mačkala na rameni a sama to nedělám. Když si neodříhne, asi to nepotřebuje.

Dítě krmené mateřským mlékem nepotřebuje vypít takové množství, jako v případě umělého mléka. Možná proto, že dostává individuální složení. Každopádně, v době, kdy podle příruček měl vypít 120 ml na jedno krmení a podle pediatričky dokonce až 160 ml, dostával ode mě (protože víc prostě nebylo) v průměru jen 100 ml. Někdy tedy i méně. Přesto naprosto standardně rostl a udržoval se na 90. percentilu až do pátého měsíce věku. Takže množství mléka jsem začala řešit až v době zavádění příkrmů, to moje schopnost produkce hodně klesla a nedokázala jsem ji už zvednout.

Ledaže … zjistila jsem, že když mě čas od času nechá manžel vyspat a vstává ke krmení (ohřívá mléko z mražáku), já pak po delší době spánku mám na nějakou dobu výrazně víc mléka. Jako by nevyspání a vyčerpání produkci snižovalo a spánek a odpočinek ji zase zvýšily. Ale kolem půl roku už nepomohl ani spánek, mateřského mléka je prostě méně, jen na tu dezinfekci zubů a nosu a prevenci nemocí.

Dudlík – ušetřil nám spoustu nervů, protože se s ním syn uklidní poměrně spolehlivě. Nemáme žádné speciální dudlíky, po uzavření rtu už normálně cucá, sice neumí podtlak, ale to spaví na úzko složená plína, kterou mu přehodíme přes dudlík a založíme pod ramínka. Proti dudlíku neměli ani v našem případě nic sestry ani lékaři. Dodávám, že někdy může být nevhodné používat dudlík z jiných důvodů, než pokažení techniky kojení, snad o tom informují maminky lékaři v individuálních případech, zejména při oboustranných rozštěpech nebo komplikacích. Jinak prý dudlík pomáhá udržovat vlhkost sliznic, některé dětí „zapomínají“ průběžně polykat. My dudlík používáme jen na uspávání a když jdeme někam, kde ho nemám jak jinak uklidnit. Obecně se synem chodím co nejméně mezi lidi, aby zbytečně nechytal bacily.

Podpora v rodině – Odsávání je nepohodlné a mně připadá dost ponižující. Jsem vděčná členům rodiny, že mě při odsávání ignorují a že mi ho různým způsobem ulehčují – umývají, sterilizují, krmí. A že jsou na mě hodní, když brečím, že nemám dost mlíka a připravují mi kojící čaje. Že mě uklidňují, když se zrovna nechce syn přisát a nechce se přisát i několik dní v kuse. Aby se pak po třech dnech přisál, dlouze napil z obou prsů a lišácky na mě mrknul: „Tak co, to jsem ti udělal radost, že?“

Ovšem neodpustím si doušku: Kojení ani odsávání mateřského mléka není povinnost. Je to „jen“ výhoda pro dítě. Tak co třeba brát to s nadhledem, zkoušet to, ale netrápit se? Na jednom německém mateřském fóru to maminky řešily a dospěly ke společnému závěru, že nezáleží na tom, jestli jde o dítě první nebo třeba čtvrté. Při prvním není matka zatížená představou, „jak má kojení vypadat“ a má na samotné dítě víc času, při dalších dětech už zas má zkušenosti, vytvarované bradavky a techniku.

Umělé mléko se nemusí kupovat ve velkém balení, existují i jednorázové sáčky s práškem a lahvičky s hotovým mlékem. Dvě, tři dávky v zásobě a má člověk klid – kdyby to mateřské mlíko najednou nebylo, nebude dítě o hladu. Takže … odsávám a ve vhodnou chvíli zkouším, jestli se třeba už nepřisaje. Když to nevyjde v porodnici, třeba to vyjde doma. Když to nevyjde první týden, třeba to vyjde týden druhý. Sací reflex dítě jen tak neztrácí. Chce to trpělivost a zkoušet a zkoušet. A velkou podporu v rodině.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s